Slavia Kroměříž „C“ v šesti ve Valmezu

Někdy to tak bývá, možná je to jen náhoda, že většinou u zápasů venku, speciálně když se jede dál, že se vám nedaří poskládat kompletní mužstvo i kdybyste se rozkrájeli. Někdo chytne kašílek, někdo zase návštěvu,… bývá to obvykle všehochuť důvodů. A tak se stalo 20. Listopadu, že jsme jeli hrát 3. kolo ZKP do Valašského Meziříčí v 6 lidech. I já jsem měl ten den rodinou oslavu, ale když jsem viděl ty trosky našeho mužstva, museli hosté počkat. Nutno ještě dodat dvě zásadní informace, že už se nám to mnoho let takto špatně nepovedlo hrát nekompletní, ale že jsme klidně mohli jet i v pěti.

Přesto, že nás jelo málo, nejeli jsme s poraženeckou náladou a chtěli jsme s papírově slabším soupeřem i tak bojovat, protože ač je Slavia Kroměříž „C“ papírově spíše mužstvo ze středu tabulky, první kola jsme hladce vyhráli a optimismus nám nechyběl. Když je dobrá nálada, tak to určitě pomáhá.

Nastoupili jsme tedy ke svým partiím a z výkopu jsme prohrávali 0:2. Na deskách jsme na tom byli sice v průměru elově lépe, ale žádné výrazné více set bodů rozdíly se nekonaly a tak jsem naše šance na úspěch, což by podle mého názoru bylo i 4:4, hodnotil na 30 %. Kapitán Radek Šudřich už po cestě hecoval a hecoval, i po zahájení nad námi dozoroval, abychom hráli na výhru, až nakonec jako první dohrál – remizoval. K tomu ještě Michal Kostka, který byl evidentně „po akci“ ztratil brzy figuru a prakticky se mohl vzdát. Tím pádem naše šance na body se přiblížila nule. Na ostatních deskách panovala víceméně rovina ve smyslu někde trochu lépe, někde trochu hůře, ale výsledek byl otevřený.

Pak se ale něco, v neprospěch soupeře, škaredého nepovedlo! Michal Kostka začal i s figurou méně tlačit dopředu své pěšce, posbíral nějaké soupeřovy a začal plést bič, víte z čeho. Mira Firych i Péťa Petřík, kteří hráli černými velmi podobné partie, začali stát posupně pasivně-vyrovnaně-lépe-na výhru, Marek Navrátil vypadal také oprávněně spokojeně a já jsem stál v trochu divoké a otevřené pozici s pěšcem více také nadějněji. Bum bác prásk a najednou v krátkém intervalu, nevím už v jakém pořadí, vyhrál Mira, Péťa i Michal a najednou jsme vedli 3,5:2,5. Já a Marek jsme po časovkách dosáhli výrazné materiálové převahy a tak první auto odjelo v přesvědčení, že už to nějak dotáhneme, domů. Nebudu napínat, žádné další překvapení, ani krkolomné okamžiky už se naštěstí/bohužel (jak pro koho) nekonaly a tak jsme zvítězili 5,5:2,5. Docela dobré v šesti, ne? J

Jen ještě dodám, že zápas byl po celou dobu korektní a v přátelském duchu a soupeřům přejeme, ať se jim něco takového v průběhu sezony už nepodaří. Doufám, že příště nás bude více. Podrobné výsledky najdete na: http://db.chess.cz/soutez.php?sid=1731

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *